ZKOUŠKA ZOP-BENEŠOV U SEMIL-17.5.2009

                             rozhodčí Rudolf Baudyš

                           pořadatel Be Happy Semily

 Na zkoušku ZOP jsme se s Baccem začali připravovat již před několika týdny.Jelikož jsme museli opustit parkur agility kvůli dysplazii a artroze kyčlí,vrhli jsme se na poslušnost,aby měl i Baccy nějakou činnost a zábavu.Snad jsme vystihli jeho zájem dobře,protože mě přijde,že ho to baví a cvičí s radostí.

Po deštivé sobotě,kdy jsem litovala všechny zúčastněné co tento den zkooušku absolvovali,nastala nádherná neděle.Skoro to vypadalo,jako by nás tam nahoře měl také konečně jednou někdo trošku rád a něco nám chtěl ulehčit.A ulehčilo nám to opravdu všechno,protože náš "Pan" Bacc si do mokra zásadně nesedá,natož aby si lehnul.Ale to trochu přeháním,on si dokonce i lehne,ale není to radostné cvičení a vím,že to opravdu nemá rád.

Ráno jsme vyrazili o hodinku dříve,aby si to Baccy mohl všechno v klidu očmuchlit a hlavně označkovat.A také jsme si potřebovali vyzkoušet volno,se kterým jsme bojovali do poslední chvíle,než nám Nikol poradila jak na to a ono to opravdu začalo fungovat.Bohužel jsme na dotrénování měli už jenom 3 dny.Ale nakonec se povedlo.

Pan rozhodčí byl sympaťák už od pohledu po příjezdu,takže jsem se mu ani nebála ukázat náš háčkovaný košík od babičky alá Chigago hope.Baccy v něm vypadal jako doktor.Proti košíku neměl námitek,takže jsme mohli v klidu nastoupit.

Po nastoupení v řad na zahájení nám všem Janča Vodvárková popřála hodně úspěchů a pan rozhodčí se přidal a ujistil nás,že vlastně o nic nejde,takže nám dodal obrovskou odvahu.

Nastupovali jsme s Péťou a Jessy  jako druhá dvojice a my s Baccem šli jako první na odložení.Celou dobu jsem ho hypnotizovala pohledem,takže ani nevím jak to holkám šlo.Ale uležel v poloze výborně a nevstal ani po příchodu zpět k němu.Až na povel k noze se vzorně posadil.Takže to jsme měli za sebou.

Po ukončení první části cviků poslušnosti si nás pan rozhodčí zavolal a s úsměvem mi začal pomalu oznamovat,že BOHUŽEL.......a mě se v tu chvíli úplně zatmělo před očima...nám musel dát za všechny cviky 10 bodů.A to se mi zatmělo znova a více.V tu chvíli jsem mu snad chtěla vlepit i hubana na tvář,jak jsem byla šťasná.Ale samozřejmě jsem zachovala dekorum a vážnost situace.Hlavně jsem měla jasno,že máme nějaký ten bodík k dobru,kdyby se potom něco nepovedlo.

Další na řadu přišli skupinové cviky.Rozdělili jsme se všichni na dvě skupiny typu

                               1.bíglové a Baccy

                               2.všichni ostatní nebíglové většího typu

Bylo asi opravdu velmi komické,když Baccy pochodoval a před i za sebou měl vždy dva bíglíky.Ani jsme se tak nechtěli postavit a až když pejsani leželi na skupinovém odložení jsem si všimla jak se ten placatý černý čumák uprostřed vyjímá.Na posekané trávě se to hemžilo různými brouky a hlavně lítalo hodně much a včeliček.Všem nám zatrnulo,když se jeden bíglík ohnal po dotěrné mouše a vstal.Ale nakonec si zase spokojeně lehnul a pan rozhodčí zavelel ke psům a my si všichni oddychli.

Následovali ještě nepříjemné povrchy se sednutím a přenášení cizí osobou.Vše proběhlo bez jakýkoliv problémů,takže hurá na nejlepší hranolky ve střední evropě,kafíčko,delisu.....z každého spadlo napětí,takže se mohli plnit ty vyprázdněná ranní střeva.

Pan rozhodčí sedl ke stolu a začal vše počítat.My měli čas na poklábosení a pejsani na hru.Samozřejmě začali oblíbenou na zajíčka.Honili se jak malí.A potom následovalo doslovné upadnutí na zem a oddych.Na každém rohu se našel nějaký ležatý pejsek.Jessinka dokonce odpočívala natažená do výstavního postoje naležato.

Po sečtení všech bodíků a zápisu do PP jsme opět všichni nastoupili v řad a začalo předávání výsledků s ohodnocením pana rozhodčího.Začalo se od  pejsanů s nejnižším počtem bodů a postupovalo výš a výš a výš a my stále nebyli volaní......už jsem nabývala dojmu,že nás nechávají nakonec ,jako že jsme zkoušku neudělali.Ale zas tak hrozné to nebylo jsem si říkala.A opravdu jsme hodnocení dostali jako poslední.S celkovým počtem 100 bodíků.Ještě belgicý tervíček dosáhl stejného počtu bodů,ale placatá hubička asi uchvátila pana rozhodčího svou velikostí a chutí cvičit.

Tak to jsem opravdu nečela ani v tom nejkrásnějším snu a mám opravdu velikou radost.Samozřejmě se budeme snažit neusnout na vavřínech a cvičit a vylepšovat.Třeba se nám povede složit i nějakou jinou zkoušku.