Opatovice nad Labem

Aschulka se po nezdárném porodu konečně dostala do své kondice a vrátila se jí chuť do práce,takže jsem se rozhodla po tak dlouhé době agi půstu vyrazit s ostatními do Opatovic n.Lab. na celodenní trénink s Bárou Lerlovou.

Vzbudili jsme se do deštivého rána a celou cestu drobně pršelo,takže jsem z toho byla trochu zklamaná a hlavně jsem měla obavu,abych první trénink od listopadu Aschulce nepokazila běháním v děšti a blátě.

V loni po soustředění v Jičíně,které probíhalo jako v "bahenní lázni" chvílemi za hustého deště,se na ní vylila kaluž z plachty na boudě a boudu jsme museli začínat dělat úplně od začátku.

Takže jsem byla nadšená,že po příjezdu se déšť vzdal a terén na parkuru nebyl kupodivu vůbec namočený i když v Opatovicích ho mají pěkně v dolíčku.

Trénovat u Báry jsme byli poprvé,takže jsme netušila,že ta miloučká mladá tvář,kterou jsme potkali hned po příjezdu je ona.Ubytovali jsme se v buňce,která bude po velké opravě asi sloužit jako další zázemí zdejšího klubu a je hned nad parkurem-to pro případ deště-ale zatím vypadala jako vybydlené torzo někde v Ostravě nebo Ústí,ale naštěstí jsme střechu nad hlavou skoro vůbec nepotřebovali,protože odpoledne dokonce pěkně hřálo sluníčko.

Začali eSka,takže jsme se do toho vrhli hned po hlavě.Krátké sekvence mi obzvlášť vyhovovali,jednak pro mojí nemožnou paměť a jednak proto,že stále nejsem po operaci ve své kondici a hlavně to byla první větší tělesná aktivita.Asi budu muset začít chodit zase trochu běhat,protože ty doběhy přes poslední tři skočky byly drtivé pro lýtka a myslela jsem,že odpoledne už nedoběhnu.

Trénovali jsme vedení přes jinou překážku,což nám dělá docela problém,protože jsme dosud trénovali spíše na ruku a Ascha je v cizím prostředí dost nejistá až bázlivá,takže si mě opravdu hlídá hodně blízko.Musíme to začít běhat častěji a více začít dělat vysílačky a hlavně rozlišovačky,protože při náběhu na kladinu,pod kterou je omotaný tunel skončila vždy v tunelu.

Bářino vedení tréninku se mi moc líbilo,protože naprosto nerozlišuje zda právě běží bordera či šeltie,která je úžasně rychlá a zapálená pro běh a nebo brabantík s pobrkanou paničkou nebo pomalejší pudlík či malinký boloňáček a všem se věnuje naprosto stejným způsobem.Po běhu vše zhodnotí,poradí jak na to lépe,opraví a nebo prostě jenom pochválí a řekne,že lépe už to nejde(což nebyl případ náš,ale Pavla Koška s jeho borderáčkem)

Myslím,že se sešla dobrá parta,poklábosili jsme i o výživě metodou BARF a chvílemi i jen tak prostě o  ničem a hlavně jsme se zasmáli.

Martina nás svezla svým úžasným novým autíčkem se suprovými koly (pro Jardu),takže děkujeme za řízení a Péťa uvařila ten nejbáječnější těstovinový salát s tuňákem co jsem kdy jedla(a to fakt nekecám),takže taky ještě jednou díky.

A už tedˇ se těšíme na další akci,protože jste nám holky chyběli,chyběl nám také pohyb a hlavně ten blažený pocit krásné únavy a spokojenosti po něm.