Jdi na obsah Jdi na menu
 


MVP ČESKÉ BUDĚJOVICE 25.10.2009

29. 10. 2009

Pánové to byla jízda-to potvrdí mi i bůh……….na slova písničky z dob rockových zábav mého mládí jsem si okamžitě vzpomněla,když jsme konečně dorazili do Českých Budějovic.A proč?Tak tedy od začátku…….

 

Dlouho jsem zvažovala zda na tuto výstavu vůbec jet nebo zůstat doma,protože vzhledem k nemoci naší malé Ges jsem měla strach,abychom si domů nedovezli ještě nějaký psincový kašel nebo něco podobného.

 

Nakonec jsme se rozhodli to risknout a vyrazili.Již večer jsme si přeřídili budík na zimní čas a ráno vstávali ve čtyři hodiny.Po ranní kávičce jsme vyráželi v pět hodin pouze s Aschulkou.Ostatní pejsani si hověli v pelíšku.Měli jsme před sebou 245km.

 

Hned za Rovenskem nás překvapila mlha bílá jako mléko, takže se nedalo pořádně jet.Po třiceti kilometrech hlemýždí jízdy jsem si vzpomněla,že jsem ve večerním chaosu nesbalila očkovací průkaz a ráno jsem na něj už ani nevzdechla.
Následovala cesta zpět k domovu se slzami na kraji v mých očích,protože již od rána jsem měla zvláštní pocit,že dnes se bude Aschulce v kruhu dařit……..
Před domem jsme se rozhodli,že po 60 kilometrech jízdy vlastně nikam, doběhnu pro očkovák  a zkusíme vyrazit znovu a stihnout vše i s hodinovým zpožděním.

 

Nedělala jsme si vůbec naděje,že to stihneme,protože mlha by se dala krájet.Když jsme dorazili do Prahy místy z mlhy vystupovalo nízko nad obzorem slunce a oslňovalo hrozným způsobem.Po pár metrech zase mlha,že nebylo vidět ani na cedule.
Měli jsme v plánu po „dobré radě“ jet přes Písek,protože tudy prý vede zaručeně lepší cesta než přes Tábor.Takže jsme  v klidu míjeli asi tři sjezdy na Budějovice a stále čekali směr Písek a pokračovali na ostatní tranzit.A pokračovali a pokračovali až jsme si to pelášili směr Plzeň…….?Následovala vracečka na směr Budějovice přes Tábor a dalších pár kilometrů navíc.Potom už následovala jen rychlá jízda, místy jsme měli160-170 na tachometru.Ani si nejsme jistí,zda nejsme pěkně vyfocení radarem-to se pozná za pár měsíců…..Chvílemi se mi opravdu tajil dech,ale musela jsem být potichu,protože to zdržení byla jenom moje vina a pokud jsme chtěli dorazit včas,tak to jinak nešlo.Čas se rychle zkracoval,provoz houstnul,slunce oslňovalo.

 

Normálně jsem si několikrát za cestu v duchu povídala  „s těmi nahoře“,abychom dojeli v pořádku.A tentokrát nás měl někdo opravdu rád,protože průjezd Budějovicemi přímo před bránu výstaviště jsme trefili na čistou jedničku na poprvé a to jsme ani netušili jak.Právě bylo 9.15h a od 9.30h mělo začít posuzování.
Ještě,že nás paní Petrová navigovala po telefonu do kterého pavilónu jít,protože výstaviště je opravdu veliké.

 

Při vstupu do haly se Aschulka hned ve dveřích zablokovala a začala hysterčit.Ještě jsme tu nikdy nebyli a obvykle přijíždíme všude mezi úplně prvními a tak si na ten ruch nemohla zvyknou postupně a vplula do plného víru.Myslela jsem v tu chvíli,že je po všem, a že Aschulka prostě nepůjde.Nestihli jsme vyzkoušet ani chůzi po modrém koberci,ani postoj na stole.Ještě,že jsem stihla vyzvednout výstavní číslo,které se zde vydává úplně mimo kruhy centrálně s katalogem.A sotva jsme si ho nalepila začalo posuzování.Sice před námi šlo několik belgičáčků,ale než jsme se obě vzpamatovali už jsme museli do kruhu.

 

Obrazek

A stal se zázrak…Sotva jsem Aschu postavila na zem a vstoupili do kruhu z hysterky se stala dáma s ocáskem nahoru a začla chodit jako pravá výstavačka.Na stole vyšvihla postoj sochy a nechala se pěkně prohmatat.Měla jsem radost a vnímala jen jí.Ani nevím jak vypadala konkurence a najednou se ke mně sklání rozhodčí podává ruku a máme v kapse CAC.Sotva jsme dosedli a stačili to vstřebat někdo na mě volá "paní Víchová jdete do kruhu,jdete o CACIBA, dělejte…."paní Petrová nám podruhé dnes velmi pomohla a nebýt jí,tak jsem snad ani nenastoupila-byla jsem prostě zmatená jak Goro v Tokiu.Touto cestou jí proto musím ještě jednou moc poděkovat.O CACIBA nás připavila fenka z třídy šampiónů,ale res.CACIB je pro nás i tak nejlepší ocenění co jsme kdy získali.Byla jsem velmi spokojená hlavně s chováním Aschy.

 

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek


Potom jsme okukovali ještě bruseláčky ,protože bychom rádi bruselského ženicha a hárání v lednu se pomalu přibližuje.Nějaké favority již máme,ale porozhlédneme se ještě na klubovce v Praze.Nakoupili jsme ještě nějaké dobrůtky pro ty co zůstali doma a vyrazili na zpáteční cestu,která již byla naprosto pohodová.Jenom mi není jasné jak je možné,že cesta do Budějovic je dlouhá 355km a z Budějovic pouze 245km…….je to prostě divné......!!!!


No a na závěr chci tentokrát poděkovat ještě„těm nahoře“ protože věřím,že tentokrát při nás stáli opravdu všichni.........

Obrazek