Na tábor jsme se těšili již několik měsíců před prázdninami a naší přihláškou tak zaplnili poslední volná místečka.To jsme ještě vůbec netušili,kdo je Alice Glöcknerová a jak vypadá Novosvětský cvičák.

V sobotu nás náš taťka odvezl na místo určení,pomohl postavit stan a sotva odjel,tak se spustila průtrž mračen.Nateklo nám do předsíňky a v ložnici švem natekl také pořádný lívanec vody.Šli jsme spát s pocitem dvou samotných ženských v cizím prostředí a s vlhkou peřinou.Byla to první a poslední pohroma týdne a tak možná lépe,že jsme si ji vybrali hned na začátku a pak už si jen užívali.Sice ne tropických teplot,ale počasí,bylo skvělé na sport a pejsci zvýšenou námahu lépe snášeli.Tedy když do toho nepočítáme každodenní nájezdy slimáků.Takové množství na metru čtverečním jsem fakticky ještě nikdy nikde neviděla.Měli jsme je ve všem,co jsme nezavřeli do ložnice.A věřte,že kopačky se tam opravdu zavřít nedají.A to teprve když se slimouši začali rozpouštět v úžasnou páchnoucí slizotinu,to bylo psí radosti.Všichni o sebe se starající bafani toho využili k navonění pro ně příjemným parfémem pod značkou minimálně Coco-chanel.To asi,aby o ně byl větší zájem z řad čtyřnohých kamarádů.

Po velkém dešti jsme si zaběhli první parkur,to aby si nás Alice rozdělila do skupinek,jednak podle velikosti a jednak podle šikovnosti.Měla sice podle plánu trochu zpoždění v příjezdu,ale když přijela,přijelo zároveň i sluníčko.Ne to opravdové,ale to sluníčko v očích její fenky Suny a to samé má v očích i ona.Opět jsem se přesvědčila o tom,že jaký pán takový pes.

Baccy i Ascha se dostali do skupiny S2-  tedy ti šikovnější "smolíci".To jsme ani nečekali.Večer Danča Hoblová  -mimochodem další "sluníčkový" člověk tábora-vyvěsila časový rozpis jednotlivých skupin na celý týden a museli jsme už jít  pomalu do hajan,protože jsme druhý den začínali jako úplně první v 7h ráno.

Tím jsme také poprvé vyzkoušeli,spát v jednom klubíčku s našimi mazlíky.A dospěli jsme k závěru ,že je škoda,že doma to nejde,protože to bylo super.Jsou to dva tulíni a hned bylo tepleji.A ten pocit..........však to znáte.

Vedle našeho stanu bydleli v karavanu"havaňáci" se svými třemi paničkami z Černošic a  očividně se stejnou krevní skupinou.Padli jsme si totiž do noty jak holky,tak my maminy.Užili jsme si opravdu báječný týden plný zábavy.Stříleli jsme z luku díky Zuzce Zárubové,Danča nás povozila na koni,Martin se staral o dovoz skvělých obědů z kuchyně jak od maminky,Vlkouš hrál báječně na kytaru při táboráku,takže jsme oprášili táborový zpěvník,opékali jsme krom masíčka a buřtíků také brambory v popelu,navštívili jsme ZOO,prolezli všechny zverimexy ve městě a báječně si nakoupili,večer popili nějakou tu lahvinku vínečka,stihli jsme dokonce i zákuseček v kavárně a to určitě ještě není všechno.

Po celou tu dobu jsme ale především dvoufázově trénovali agility.Alice s námi měla velikou trpělivost a celý den každému po jeho běhu radila ,opravovala jeho chyby,ale také nás chválila-pokud bylo tedy za co- a přitom se neustále usmívala a doplňovala trénink vtipnými připomínkami a zážitky.Dlouho jsem nepoznala člověka s jejími kvalitami a humorem.Dovede si ho totiž udělat i sama ze sebe.Je milá,chytrá,zábavná a vtipná a její oči opravdu zahřejí .ALICE: "JEŠTĚ JEDNOU ZA VŠECHNO PŘEVELIKÁNSKÝ DÍK A PAMATUJ,ŽE KRÁSA ČLOVĚKA VYCHÁZÍ ZEVNITŘ A TY JSI OPRAVDU VELMI KRÁSNÝ ČLOVĚK."

Každý den byl zaměřený na něco jiného,jednou zóny,jednou otočky,běhali jsme "skororovinku" na čas a vyhecovali se navzájem k lepším časům a úplně poslední den byly táborové závody úplně jak opravdové.Alice byla rozhodčí,časomíra ze Semil a Danča nakonec spočítala i postupovou rychlost. Myslím,že za ten týden jsme se rozhodně spoustu věcí naučili,teď už jen zbývá naučit se je dobře používat.

Když jsme zrovna netrénovali v naší skupině,tak jsme alespoň sledovali a učili se z umění a chyb ostatních.Zkoušeli jsme také dogfrisbee a okoukali pár triků z tance se psem.Teď je budeme pilně trénovat.

Musíme se také pochlubit výsledkem táborových závodů.Baccardi druhé místo a Aschula dokonce první v naší skupině S2.To jsme ani nečekali.Trať byla dlouhá 146 metrů  a měla 17 překážek.Oba ji zaběhli čistě.Aschula o 2 vteřiny rychleji.

Celý týden měl jednu velikánskou chybu a to,že uběhl sakramensky rychle.Ani jsme se nedostali za humna k rybníku,protože nebyl prostě čas a to už jsem v šest ráno seděla s kafíčkem před stanem,takže žádné vyspávání.Nezbývá než se za rok vrátit ,dohnat nestihnuté a doufat za účast zase tak super lidiček jako letos.Nechci nikoho jmenovat osobně,abych na někoho nezapomněla,ale všem kdo si toto přečtou a vědí o čem zde píšu ještě jednou děkuji za úúúúúúžasný týden a takové to dobití baterek vybitých z všedních pracovních dnů.

Novosvětští,važte si dobrých vztahů u Vás na cvičáku a krásného prostředí,které je jak někde v zapomenutém kraji a přitom doslova pár metrů od hezkého města.Moc se nám u Vás líbilo.

Takže zdravíme se Simčou všechny a doufáme,že se brzy uvidíme na závodech nebo výstavách.Už teď se těšíme na za rok a ještě na závěr poslední veliký dík Alici a Danče.

Fotky u kamarádů z Nového světa a také u Hanky čivavkové.

A konečně již také naše neumělecké výtvory.